Historie absintu: Jak se zrodil zelený mýtus

Absint – zelená víla, která pronikla světem alkoholu, je obestřená pověstmi i dezinformacemi. Kde vlastně tenhle záhadný nápoj vznikl? Hlad po něčem zvláštním přivedl lidi k experimentování s bylinkami ve Švýcarsku už na konci 18. století. První recepty prý smíchali dva francouzští lékaři pro zdravotní účely, rozhodně ne na pořádné večírky.

Léčivé bylinné elixíry byly ve Švýcarsku běžné, absint to ale dotáhl dál. V roce 1797 si ho vzal pod křídla obchodník Henri-Louis Pernod, otevřel vlastní destilerii a spustil lavinu: absint se stal doslova fenoménem celé Evropy. Ve Francii frčel hlavně v 19. století, kdy šel na dračku v barech a kavárnách víc než víno. Tvořili s ním v rukou umělci, básníci i rebeli, a jeho mysteriózní aura rostla.

Právě umělci, jako Van Gogh nebo Oscar Wilde, povýšili absint na inspiraci k práci a na symbol bohémského života. Lidé věřili, že po něm přicházejí kreativní nápady – nebo i halucinace. Faktem je, že absint měl vyšší obsah alkoholu než většina obdobných nápojů a byl ochucený silnými bylinami. Přesto běžné dávky rozhodně lidi nevysílaly na psychedelické výlety. Za jeho špatnou pověst mohly hlavně příměsi podvodných výrobců a přehnané historky.

Vliv absintu na zdraví byl v minulosti značně přeháněný. Z některých studií vyšlo, že thujon, látka v pelyňku, způsobila lidem psychické problémy – ale dávky v absintu byly ve skutečnosti příliš nízké. Otravy většinou pocházely z pančovaných lahví, kde se vyskytoval například metanol. Strach i veřejná panika nakonec vedly k zákazu absintu v mnoha státech – ve Francii například už v roce 1915. Přesto se produkce udržela v tajnosti, zvlášť v malých domácích destileriích a později i nelegálně.

Dnes už absint znovu získal své místo v barech. Česká republika se stala jednou z mála zemí, kde se po roce 1989 absint opět vyráběl a experimentovalo se s různými recepty. Moderní výrobci pracují s přírodními surovinami a kvalitní destilací. Zelená víla tak nezůstala jen legendou, ale našla cestu i do dnešní doby, kde už kolem nápoje nevládne strach, ale spíš zvědavost a touha po autentickém zážitku.

Když dnes někdo zvedne sklenku absintu, většinou to není kvůli pověrám, ale zvědavosti a zážitku. Tenhle hořký nápoj má příběh, který je stejně výrazný jako jeho chuť. Ať už věříš mýtům nebo faktům, absint stále dokazuje, že ikony minulosti nemusí zůstat minulostí.